Knihy v mých myšlenkách Popáté - A bez šály odešel

[Přeneseno, původně 2. ledna 2013]

Abyss ještě neudělala nebo aspoň nezveřejnila ikonky a bannery k Třetí sezoně, tak budu zatím používat k Druhé. Stejně jsem to přečetla loni - a strašně mě štve, že jsem v tom tak pomalá. Myslím, že budu dělat jen ty knihy, co mi přišly zajímavé. Což jsou stejně skoro všechny. Sakra. Představa, že bych měla udělat ještě tak 15 dalších článků jenom KMM mě docela děsí, ale s tím nic neudělám.

Miluju vás.

A jen tak mimochodem, začala jsem s projektem 356 dní, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.

PS: Nějak se mi podařilo napsat konec Osmičky. Nechápu. Nevermind.

A tak dál

[Přeneseno, původně 1. ledna 2013]

Děti,

strašně moc vás miluju. A jsem totálně přecitlivělá, protože tu teď ležím v posteli, s Ai jsme dohrály totálně nyuu hru a hlavně poslouchám neuvěřitelně uklidňující hlas Eda Sheerana. A upřímně, jeho by měli pouštět všem agresorům jako terapii. Je mi z toho strašně smutno a strašně hezky.

A mám teď ohromnou chuť jen tak psát, pořád, vypsat úplně všechno, co se mi kdy stalo, zlýho, dobrýho, smutnýho a šťastnýho a vůbec, i to, co se děje teď, obyčejný situce, celej obyčejnej život, abych tady pak mohla naprosto klidně ležet, abych tu zbyla jenom já a ta píseň, protože teď není nic důležitějšího, a já nevím, jak to dělá, ale neštve mě to, a o to víc ho nechápu. A teď jenom musím přijít na něco, čím tímhle článek ještě naplním, když už jsem začala, ale nechce se mi. Nechce se mi přemýšlet, nepotřebuju to. Let me sleep alive.

A všechny vás miluju.

A přeju vám v tomhle roce jenom to nejlepší. Když už jsem se dostala k blogu, asi bych měla popřát. Aby se vám vyplnily všechny ty sny, klidně včetně oživlých dinosaurů a kopců vedoucích jenom dolů, yea, fantazie je úžasná věc. Spisovatelkám a pisálkům hodně správných slov, malířkám a kreslířům jemnou ruku, skladatelům a -lkám lahodný tóny a fotografům a -fkám skvělé záběry. Protože okamžiky jsou všechno. Atakdál. Sakra, strašně ráda bych zachytila tule atmosféru, ale nejde to. Možná je to jen skutečností, že je sakra půl sedmé ráno. Nebo tím, že mám prostě jen pohodlný polštář. Ale ta kombinace je

další

z okamžiků.

Prostě melancholie.

5. kapitola

[Přeneseno, původně 27. prosince 2012]

Pardon, děti, pardon *trochu se zamotá, slušně ji bolí hlava*

Fakt nemám ráda Vánoce. Mám nějakou velkou rodinu. Fakt neuvěřitelně miluju, jak se k nám najednou musí hlásit miliarda lidí, kteří přes rok ani nevědí, že existujeme. Naše domácnost ale samozřejmě dělá to samé, prostě super.

Takže včera babička u nás, dneska my u babičky (konečně pořádné jídlo! A sorry, Ang, na tebe už nic nezbylo) a navíc mě otec vytáhnul v sedm, když jsem jako konečně byla zas doma a mohla jít ke kompu, do hospody, ze které jsem se dostali konečně asi před půl hodinou. (Ale bylo to vtipné. Jenom by otcovi kámoši nemuseli mít tak neuvěřitelně slashistické sklony.) ("Pája chce jít na záchod, ale bojí se" - Táňa, Pájova manželka. "Já mu pomůžu! Na, Pájo, chytneme se za ruku a půjdeme spolu!" - nevím, jak se jmenoval, ale vypadal jak Suchánek. "Já chci taky! Co kdyby potřeboval podporu i z druhé strany!" - otec) (To je ještě slabé.) (Prostě super jako.) (A ano, ta hlava mě bolí z nich.) (A ty závorky přestávají být vtipné už jako.)

No nic, jsem fakt slušně mimo, děcka, takže tu máte konečně tu pitomou Osmičku a já zas mizím ^^

...and, you know, that X-mas in August...

[Přeneseno, původně 24. prosince 2012]

Zdravím, děcka!

(Ianužel žiju.) (Taky vám Ianužel připadá jako nějaké ruské jméno...?!)

Moment, jdu si pro čaj *vybrala si k dnešku super sadu těch nejdivnějších ^^*

Trochu mi to tu nevychází. Myslela jsem, že bude matka chtít jít večeřet o něco později (zvlášť po akci "hledá se strouhanka aneb jájsemtokupovalajájsemtosakrakupovala,kupovala,fakt!") a že vám sem tyhle fotky hodím tak v pět a pak Osmičku někdy teď, ale celé se mi to posunulo *povzdech* A mně se blbý dávat dva články hned za sebou. Takže buď ještě přijdu tak v deset, jedenáct, nebo třeba až zítra...? Zabijete mě? Hodně? No, uvidí se.

Jakpak jste si užili Vánoce, hm? ^^ Abych pravdu řekla, mně vánoční náladu přivanul až teď tuten indiánský čaj. (Slaví indiáni Vánoce?) (... a co s tím mají sakra společného vajíčka?)

Ehm.

Přírodní

[Přeneseno, původně 14. prosince 2012]

Zdravím, zase jednou, konečně.

Sedím tu u Janette doma, zahrabaná pod peřinou a s nyuu studenou ohřívací lahví navlečenou do kostýmu ovečky na břiše a zpívám, bo projíždím staré články a hledám všemožné písničky. Někdy je to... zajímavé. Více než zajímavé. Vůbec jsem si neuvědomila, jakým způsobem se z mého blogu stal deník. Možná, že tím nejobyčejněším, přesto... přesto.

Don't you remember?

... so

When will I see you again?

No, každopádně. Myslela jsem, že vám teď někdy hodím další Osmičku, ale pak bych nestihla napsat díl do Vánoc, takže sorry, bude někdy o svátcích. (Do kterých slušně nestíhám udělat všechno, co mám, ale... no, to je ostatně můj problém ^^)

Mám pro vás pár fotek, které jsem tentokrát neupravovala, jen podepsala. Jsou jako také... zbytkové, posbírané různě v kompu, tohle je jedna skupina z nich, co mají aspoň společné téma, přírodu.

A Janette tu do mě slušně jebe, bo to tu sepisuju už asi tři hodiny, takže tu to je, čao.

Acc, dívka na houpačce

[Přeneseno, původně 5. prosince 2012]

Kdyby někdo nevěděl, kdo/co to je, jedná se o moji postavu Accoru z hočka~

Má trochu moc výraznou pusu a vypadá starší, ale co.

4. kapitola

[Přeneseno, původně 3. prosince 2012]

Ehh, kdo si myslel, že jsem mrtvá? *zvedá ruku*

Omlouvám se. Vážně. Nejdřív mi prostě nic nešlo. Jako, nejen psát. Takový to k ničemu období, kdy máte chuť jenom spát a spát jste tak nějak znechucení sami ze sebe - no a pak jsem byla nemocná. A pak zas něco. Víte jak.

(Jolly mě zabije, slibuju jí ten článek už asi tři hodiny...)

No, máme tu další Osmičku. Konečně. Je taková trochu... nevím. Možná to je tím, že jsem první část napsala s dvoutýdenní prodlevou oproti druhé. Nejspíš. (Kéž by. Pak by to znamenalo, že další kapitola už by mohla mít pořád v pohodě.)

Jinak asi chytám nějakou Keighovinu. Bo jako, jsem chtěla něco napsat už na konci třetí kapitoly a co? Hah, není to ještě ani tady. Ale chtěla jsem! Jenom už to mělo najednou 1200 slov a já si řekla že jako Hif, co kdybys to ukončila? (Se mi postupně ty kapitoly slušně prodlužují jako.) A taky se nemůžu rozhodnout, v jakém městě Hugo bude. Miluju Lowestoft. Strašně. Je to super město. Má přesně tu správnou velikost. Má maják. Má cool hřbitov. Miluju jeho název, hezky zní. Ale dostanu se tam z Londýna asi za tři hodiny a to téměř nemám šanci se tam podívat. Což mě strašně mrzí. Chtěla bych vidět jeho město. Už jenom proto, že zapadlý uličky a maličkaté detaily na mapě nenajdu.

Jenomže když to změním třeba na Brighton, dostanu se tam z Londýna za hodinu a to dávám. Jenže to město už se mi prostě tolik nelíbí. Je zbytečně velké a turistické a známé a všechno. *povzdych* Se mnou to fakt není jednoduchý.

Přála bych Hugovi nějakou normální autorku.

Mimochodem, je tu jedna důležitá věta. Kdo ji najde, dostane lízátko, muhahaha. A ještě něco:

Dnes je to přesně rok

co jsem začala psát původní Osmičku.

Není nad izolepu

[Přeneseno, původně 20. listopadu 2012]

Hif se fláká. MUHAHAHA.

Nechce se mi do školy. Strašně moc. (Nebojte, neulila jsem se, to mě čeká až ve čtvrtek. Dneska mám na desátou.)

Vlastně není tak docela pravda, že se flákám. Jen mám náladu pod psa. (Nechápu se. Mám konečně po čtvrtletí, dneska teda schůzky, ale jde tam otec, si toho nezapamatuje ani půlku, (eeeeh, bude se debatovat o tom, jestli pojedem do Anglie, doufám, že si nezapomene aspoň to) a kupodivu dopadlo docela dobře, na to, jak jsem byla po prázdninách mimo.) (No jo, to se někdo od 4. července těší zpátky do školy, protože je doma s batrem/matkou/otcem/králíkem a želvou, v horších (a častějších) případech kombinací, a pak bum, hele, on tam najednou fakt je, wha?

Nom, nevermind. Prostě mi něco je. Takže nemám na nic chuť (Ne k jídlu. Ale to taky, hm, hm.) a když už náhodou něco vytvořím, hned to zavrhnu nebo rovnou zničím, protože jsou to strašné kraviny. (Jako třeba ta moje včerejší písnička *odkašlání*) (To né já, on mě ten klavír vždycky nějak zblbne.)

Nom. Hodím vám sem aspoň pár fotek tuším z léta, ale jistě to nevím. Místem jest Jablonec ^^' Je to spíš takové dokumentační. Každopádně nás to s Janette tehdy dost slušně položilo na zem.

Knihy v mých myšlenkách Počtvrté - Smyčka

[Přeneseno, původně 15. listopadu 2012]

3. kapitola

[Přeneseno, původně 8. listopadu 2012]

Nenávidím vlastní detailismus. Hodinu prohledávám na Google Maps Hugovo město, jenom abych zjistila, do jaký kavárny ho mám zašít. Zabít mě.

(Mimochodem, nemůžu v těch mapách najít maják. Sakra, potřebuju maják, když už tam nejsou útesy!)

fix, nechce si udělat výlet do Lowestoftu? Je to od tebe sice přes 200 kiláků severovýchodně, ale to je přece detail. Potřebuju podrobný report!

A nebo přemluvit učitelku, abych si tam mohla udělat výlet sama, hm, hm.

Poněkud barevnější lebka

[Přeneseno, původně 31. října 2012]

Ummm. Jsem tu opět. Čtyřikrát za den. To je asi rekord.

Nom. Před cca 15-ti minutama jsem dokončila jednu kresbu. Je... moje. Je barevná. Hodně. A přitom by vůbec barevná být neměla. Zvykněte si. Miluju barvy, a je mi jedno, že je neumím používat :D

Jinak mi to trvalo asi hodinku a něco, vzhledem k tomu, že jsem do toho večeřela, stalkovala Eřřin blog, četla její povídku, byla na skajpu a tak dále.

Nějaké staré kresbičky

[Přeneseno, původně 31. října 2012]

Dobrý halloweenský večer~~ (Stihla jsem to, stihla jsem tooo!)

Tak. Sáhla jsem do krabic (můj uklid probíhá stylem vezmi krabici - přistup ke stolu - všechno do ní shrň/naházej) a vytáhla kreslící deník a voilá, jsem tu se starými kresbičkami. Docela psycho kresbičkami, proto je zveřejnuju na Halloween ^^

Jak to chodí v obchoďácích

[Přeneseno, původně 31. října 2012]

Hif je zas tu! (A asi se dnes vrátí ještě... jednou... aspoň... ehm.) A má pro vás malé drabblátko. Není moc hezké, ale... mně se líbí a měla jsem chuť ho napsat ^^

A co vy? Taky tak milujete když vám obchody a reklamy v televizích cpou Vánoce na začátku podzimu a začátek školního roku ještě dřív, než vůbec začnou letní prázniny?

Fandom: K-ON! (Není jmenován, neumím jejich jména... ale představovala jsem si je :'D)

Zadaná slova: říjen, všechny, každopádně, dřevo, hrnek, tužka (náhodně vygenerované ze starých článků)

Drabble na: klasicky 100 slov

Všichni milujeme kýčovité fotky

[Přeneseno, původně 31. října 2012]

Zdravím!

Přináším dobré zprávy! (Aspoň pro mě. Mám hroznou radost. Můůůůům!)

Byla jsem na stránce s textama písniček, abych se podívala na text Kill the DJ, né že by byl teda nějak těžký nebo složitý nebo tak, ale nikdy nevíte, kdy se přeslechnete, a tam reklama na nějakou Nestlé hru, tak na to spíš z recese a rozvernosti kliknu a hele, tabulka pro výpočet BMI! (Kdo neví - Body Mass Index, poměr váhy a výšky, jestli jste v normálu nebo máte třeba obezitu a tak.)

Ehm, jsem na BMI trochu ulítlá, takže mě samotnou překvapilo, když jsem si uvědomila, že už to budou tak dva měsíce, co jsem se naposled vážila a počítala si to :D A víte co jsem zjistila? Zase jsme přibrala! Už mám nějakých 49 ^^ Máme teda nepřesnou váhu, ale v úterý jdu k doktorce, tak mi to řeknou přesně. (Očekávám, že to bohužel bude míň, vždycky mi tam naměří míň než si naměřím já, ach jo.) Takže moje úsilí přeci jenom k něčemu spěje. S mými 163.5 cm je moje hodnota bmi právě teď 18.4 ^^ Když vezmu že před půl rokem jsem měla 17.6, je to hodně velký pokrok.

Co z toho vyplývá? Už nemám Středně těžkou podváhu, ale jen Mírnou ^^ A dokonce podle těch stránek, které počítají normu od 19, se docela blížím normálu. I když někde se uvádí, že je to od 20, to beru já, ale našla jsem i 24, což je teda pro mě docela nepředstavitelné... to bych musela vážit 67, když budu počítat s tím, že ještě dva tři centimetry porostu.

Snad se mi někdy podaří přesvědčit lidi, že nejsem vyhublá anorektička. Ne že bych se o to momentálně nějak šíleně snažila, ale přeci jen, je to pro mě takové... milé ^^

Tak. Zaplavila jsem spoustou nezáživných keců a horou čísel a teď můžeme přejít k tomu podstatnému *smích*

Venku je strašně strašně hezky a mně to připomnělo, jak jsem byla venku někde v září. (A ztratila jsem se, ale to není podstatné.) Takže přináším fotky ^^

PS: Scary Halloween to everyone! (Možná se ještě dneska vrátím s nějakým aspoň-trochu-halloweenským článkem. Doufám, že jste si to užili, nebo ještě užíváte/užijete! :))