17. kapitola

Tak, už pár týdnů jsme tu neměli Nekonečno, že? Čas to napravit, hm, hm. Konečně se začínám dostávat do fáze, kdy aspoň trochu chápu směr, kterým se to ubírá, yay! (Po 17ti kapitolách? To fakt brzo, Hif...) (Navíc, nebojte, ono mě to zase brzo přejde.)

Každopádně, minule jsme skončili ve vážně dost podivné náladě a stále v ní pokračujem.

Pět minut

Aspoň k něčemu jsou ty hodiny chemie dobrý, když už mě křížové pravidlo nudí k smrti.

Drabble o 100 slovech
Zadaná slova: křída, voda, odlesk, účes, hodiny, mikina, paprsek
Zadávala Janette
Enjoy.

Sedím ve třídě a jen napůl ucha vnímám výklad z chemie. Zvuk křídy škrábající po tabuli spolu s hlasem učitelky mě uspávají a pohled z okna, kterým sem občas zabloudí první jarní paprsky, mě láká ven. Šla bych se projít, s ním. Ukradla bych mu mikinu i lahev s vodou a sledovala odlesky, které sluníčko vždycky vytvoří v tom jeho neupraveném účesu. Možná bych ho dokonce polila a pak se za trest nechala povalit do trávy a zlechtat, až bychom skončili unaveně ležící jeden na druhém.
Povzdychnu si, pohledem zkontroluju hodiny na stěně a usměju se.
Už jen pět minut.