neděle 29. června 2014

Tak trochu

Nějak se... stalo. Asi měsíc zpátky, nevím už přesně. Rýmy abc abc, protože jak se zdá, nic jiného neumím.


Nevím, co byste chtěli slyšet,
sedím v tak trochu stejném otevřeném okně
jako všichni ostatní

nechávajíc si vzduch mezi rty syčet,
prohrabávajíc se panence v lokně,
jako ti, co jsou šťastní.

Ale taky hledím na noční nebe
- stejné jako kdekoli - 
tak trochu unavenýma očima

(taky tak trochu slzícíma pro tebe,
tváříc se, že to nebolí)
a je mi tak trochu zima.

To víš, noci bývaj chladný,
táhne se to celým domem,
znáš to, ale jen tak trochu.

Díváš se přece na stejný nebe prázdný,
bez hvězd a bez komet nad Jeruzalémem
byly tu, když ses smál, hochu.

Ale všechny hvězdy odletěly pryč
na svých křídlech z helia
a pak se vrazily hluboko do černých děr.

Tak co říkáš, panenko, vezmeme rýč,
vykopeme je z toho stadia,
ať zase střílejí paprsky z děl?

Ale raději snad jen tak trochu,
co kdyby nám chtěly poranit ruce,
tak krásně září a když přijdeš blíž, pálí,

chce to varování na dost velkou plochu,
že beztrestně maso mi rvouce
se tak trochu stále usmívají.

Tak trochu jako ty
ale jen napůl, ne docela,
tys nezářil nikdy tam nahoře,

nezapálil bys svícím knoty
a neměl jsi z helia křídla,
nenavrátil jsi muže z moře.

A já stále sedím v okně
a hladím panence vlásky,
sledujíc prázdnou oblohu,

vypadá bez hvězd tak smutně,
ale neposlouchám hlásky
tvrdící, že bez tebe být nemohu

- tak trochu na tebe zapomínám...
Tak trochu je mi z toho smutno
a tak trochu se mi chce smát.

pátek 20. června 2014

Ze života mouchy

HIIIIIIII
So, jsem u Janette a vystřídala jsem už čtyři různý věci, na kterých se dá připojit k netu, a jaksi... žádná z nich nešla. Ale! Konečně jsem obsadila funkční počítač a už zhruba čtyři hodiny tady sepisuji tady toto... toto. Předkec. Jo.
Taaakže, já, Janette a Anička děláme strašné chujoviny a já mám rtěnku tak nějak... VŠUDE, ale stejně na vás pořád myslím, vidíte, jak jsem hodná. To, co vám tadyhle přináším, jsme sepsaly cca tři roky zpátky s Janette na hodině češtiny, slova nám zadávala učitelka. Nebyl zadaný počet slov, takže je jich jaksi 157. Tedy tu máte ukázku toho, jak šáhlé jsme v tercii byly. Staré dobré časy, hm, hm.

neděle 15. června 2014

Hrabe mi a Kami krásně maluje a posloucháme dobrou hudbu

Nah.
Kdysi dávno jsem na tenhle blog ještě tak nekašlala a míň žila, ale teď pořád svítí sluníčko byl projekt, a ještě před tímto kdysi dávno na něj Kami potřebovala něco namalovat. A protože žáby na mojí zdi ještě nebyly hotové (už jsou :333 chybí jim akorát větev), přijela je Kami dodělat, přespala u nás a druhý den vzala anilinky a začala tvořit. A protože mě nebavilo ji jen sledovat, popadla jsem čtvrtku a začala čmárat taky. Protože jsem, co se výtvarného umění týče, absolutní lama, netroufla jsem si na jakýkoli... koncept, a tak jsem jen různě po ploše plácala malé pičičorinky, které mě zrovna napadly. Výsledek je víc koláž než cokoliv jiného, ale Kami se to líbí a to už něco znamená! :D
Je fakt, že můj styl je vážně dost... pičatý...
Ale anilinky (doufám, že to píšu dobře) jsou super věc! Pokud s nimi nemáte žádnou zkušenost, určitě si je pořiďte. Jsou to v podstatě extrémně pigmentované vodovky a úžasně se s nimi pracuje (zvlášť, pokud jste, na rozdíl ode mě, schopní rozeznat tmavě hnědou od tmavě zelené).


Uvědomuju si, že kvalita fotky je děsná, a omlouvám se za to :"D Kami slíbila, že to oskenuje, ale nějak to neudělala, takže se musíte spokojit s tím, co dokáže můj mobil.

Mimochodem, STŘÍPKY ZASE BUDOU! Ano, můj mobil začal nějakým zázrakem sám od sebe zase spolupracovat s notebookem, takže, jak můžete vidět, můžu zase přetahovat fotky oběma směry. Střípky za tu dobu, co nebyly (do května), dodám co nejdříve, červnové střípky už by měly být normálně. Hned je na světě o něco líp, že? ... Dobrá tak ne.

Mějte se krásně! Bye!