středa 27. května 2015

Konec! 08 - Takřka idylické ráno 1/2

Ahahaa nějak se mi podařilo zapomenout, že jako, ehm, s Aki tohle vůbec píšeme? A moc se omlouvá? A taky jsem propadla novému fandomu a je to úplně v háji, bo na ně píšeme s Keigh dvě povídky najednou a jako celý den nedělám nic jiného? And I'm not even sorry?!

neděle 10. května 2015

Neumím se učit

Srsly.
Zařídila jsem si víkend tak, abych všechno stihla ve čtvrtek, pátek a sobotu, tedy aby mi celá neděle zbyla volná. Na školu. Protože musím v pondělí odevzdat esej z frániny, mít spočítaný dvě strany ze sbírky, dopsat si čtvrtletku z matiky (tu látku jsem už měsíc ani neviděla, yay) a napsat velkou písemku z bižule.
HAAHHAHAHA.

Pokecala jsem s bratrem.
Uklidila jsem si pokoj.
Najedla jsem se.
Shlédla jsem asi milion 5SOS videí.
Spala jsem.
Napsala jsem esej.
Obepsala jsem čtyři TFP fotografy.
Otevřela jsem sešit z matiky.
Hystericky jsem se rozesmála.
Ukradla jsem otcovo heslo k mé žákovské.
Hystericky jsem se rozesmála.
Našla jsem si příklady k logaritmům.
Hystericky jsem se rozesmála...

Teď tu sedím a žeru zmrzlinu. Oh, taky koukám na 5SOS videa. Jsou cute. Nemůžu se donutit podívat se na sešit z matiky. Mám crush na Michaela Clifforda. Když zírám na ty čísla, nevidím vůbec nic, po chvíli mě akorát začne bolet hlava. Možná bych si mohla dojít pro jogurt...? Nebo třeba... otevřít ten sešit... možná...

Taky mě baví baví koukat na tenhle gif:

No dobře, vlastně mě to ani  nebaví.

JAK TO SAKRA DĚLÁTE?!


čtvrtek 7. května 2015

Konec! 07 - Příčetnost

Jedna z mých oblíbených kapitol. Mám slabost pro představu přátelství Ino a Shikyho, kterou jsem si vytvořila.
Další kapitoly už asi nebudou každý čtvrtek, uvidíme, jak to stihnem napsat. Osmou máme, devátou ne, desátou ano, jedenáctou načatou... ano, chronologie mi nic neříká.

pondělí 4. května 2015

Cítím se trochu otrávená

Čerstvě vymačkaný jed
v broušených sklenicích na víno
musíš se dívat jen vpřed
přitom však mluvit k nim nepřímo,
aby ti ještě před svobodou
nevzali taky příčetnost
co kdyby třeba náhodou
vzpomněli na tvou reálnost


Čerstvě vymačkaný jed,
jak vlastně chutná, pověz nám,
co kdybychom přidali med?
Odpověz přece, pokud se ptám,
přísahají, že nejsou nepřátelé
vidíš, ochotně nápoj ti sladí
nečekej ale spasitele
pořád je to přec jed hadí


Čerstvě vymačkaný jed,
ještě je úplně vařící,
pojď, dáme ti do něj led
nebudeš ho přece pít vroucí,
aby sis nespálil rty a z nich
ti nesklouzlo nějaké tajemství,
kletba, vyznání a nebo hřích
už tak toho na tebe příliš ví


Čerstvě vymačkaný jed
s jemnou příchutí laskavosti,
musíš si ho vypít hned
dřív, než stihnou zatnout pěsti,
aby ti ještě před životem
nevzali taky lidskost
stěny, co chvějí se vřískotem
nebudou pro ně dost


   je obměkčíš
 je neošálíš
     je nepřekonáš
    je nepřepereš
čím víc jich porazíš, tím víc jich přijde


Čerstvě vymačkaný jed
s jemnou příchutí laskavosti,
musíš si ho vypít hned
dřív, než stihnou zatnout pěsti,
rychle, pospěš si s tím jedem,
bude to bráno jako ctnost
jinak ti ještě před životem
vezmou to poslední - lidskost


sobota 2. května 2015

Hledání nového domova

~V menu je nově tlačítko pro Bloglovin, btw~
~Píšu sračky~


***

Vyrostla před tolika lety
ze svých krásných dětských šatů,
ztělesnění nevinné čistoty
někdy touží po návratu


Je příliš snadné zapomenout,
zakrýt si oči a ohnout záda,
raději, než si připomenout,
jaká je vyrůst hrozná zrada


Odhodit cudnost do kouta,
kde ji pošlapou špinavé krysy,
z míst, kde je bezpečná cesta
v nejzrádnější, nejtemnější lesy,


kde se tak moc dobře znásilňuje,
kde se tak dobře pomlouvá svoboda,
kde něco tě s úsměvem zabije,
kde něco tě s nadšením pobodá


kde všechno tak krásně hnije
nedá se říct, že je toho škoda,
kde kolem ramen tě objímá zmije,
kde na prsou šťastně si hřeješ hada


jen pojďme s nimi
pojďme domů

pojďme, mami


domů