čtvrtek 31. prosince 2015

Domácí potřeby

Pardon. Trochu jsem na vás zapomněla. Píšu trochu víc, než nakolik jsem zvyklá a hádám, že... no. Asi je to dobré. Nejspíš je to špatné.

Záleží na úhlu pohledu.


Tak si tak říkám
obchodníci se smrtí jsou ještě milost sama
ale obchodníci s utrpením...
Kdy je asi přestaneme vyrábět
řekněte mi kdo je ještě používá k původnímu účelu
a přitom kolik lidí už ji protáčelo v ruce
Kolik lidí ji protáčí
zas a znova
možná denně
možná právě teď
Ne že by tu nebyly i jiné způsoby
hádám ale že popálit se k smrti
omylem bez skutečného odhodlání
jen z jakéhosi nedostatku zájmu
je přeci jen trochu těžší
než vykrvácet
Takže pokaždý když jdu v drogerii kolem nich
a dívám se na tu vyrovnanou řadu
vypadají docela klidně prodávají se po jedné
říkám si kdy odsud asi sakra zmizí
kdy se kurva přestanou vyrábět
kdy už nebudou potřeba
Ale asi bych měla držet hubu
když mám v Šedym deníku z práce ukradnutou

nejostřejší čepel na trhu

sobota 12. prosince 2015

Proč jsme si nic nepřipravily na školní akademii



Proč jsme si nic nepřipravily na školní akademii

Scéna: podium je prázdné až na dvě židle, které stojí
trochu stranou, nalevo, vepředu

(A: Hifi | B: Janette)

LÉTO

A: (Se zcela vážným, strohým výrazem vejde na pódium a zamíří přímo k okraji. Rozhlédne se po hledišti.) To je bez šance. (Odejde.) (Vrátí se znovu na stejné místo.) Ne, ne, nepůjde to. (Znovu odchází.)
B: (Vejde druhou stranou.) Co ti je?
A: (Otočí se a vrátí se k ní.) Je vedro.
B: (Souhlasně.) Hm.
(Obě současně roztáhnou vějíře a začnou se ovívat.)
B: Takhle je to lepší.
A: Ale ne o moc.
B: Třeba by se to takhle dalo zkusit.
A: Nedalo. (Odchází.)
B: (Chytne ji za ruku.) Počkej! Musíme hrát.
A: Můj táta vždycky říká, že musíme jenom umřít. (Odmlčí se.) Ale já se tu uvařit nehodlám. (Odejde, dramaticky se ovívajíc.)
B: (Povzdychne si.) Tak zase nic. (Zamračí se. Zhnuseně:) Ale je fakt odporný vedro. (Odejde.)


PODZIM

B: (Vejde na podium, rozhlédne se a posadí se na židli.)
A: (Vejde s kytarou v ruce.) Podívej, co mám!
B: (Přeměří si ji pohledem.) K čemu ti to je?
A: Ale tak, říkala jsem si, že když je ten začátek školního roku, vyzkouším něco novýho! (Mezitím dojde k B a posadí se.)
B: Tys začala hrát?
A: Jo.
B: Ani náhodou.
A: Ale jo.
B: Zahraj něco.
A: (Zahraje něco velice jednoduchého a ještě to zkazí.)
B: (Odfrkne si.) Zní to strašně. Měla bys trénovat.
A: Tys mě sem dotáhla, že budeme vymýšlet.
B: Ale to tvoje hraní je fakt příšerný.
A: To je tou kytarou. Je stará.
B: (Šklebí se.) No jasně.
A: (Uraženě.) Tak já jdu cvičit. (Zvedne se.) A ty by ses zas měla učit. (Odejde.)
B: Vždyť je teprve září... (Odmlčí se.) Ale měla bych. Pitomá matika. (Zvedne se a odejde.)


ZIMA

A: (Vejde na pódium v teplém svetru, s čepicí a šálou, mračí se.)
B: (Objeví se hned vedle, oblečena obdobně, tváří se zoufale.)
A: Ne.
B: To nepůjde.
A: Byl to debilní nápad.
B: A z okna to přitom vypadalo tak pěkně.
A: Myslím, že jsem přimrzla. (Snaží se hnout z místa, ale selže.)
B: K botám?
A: Ke vzduchu. (Vzdá to.)
B: Jdeme dovnitř, tady žádnou inspiraci nenaberem. (Táhne ji k židlím.)
(Obě se posadí.)
A: Vždyť i v tý kavárně je zima.
B: Ale jinde se nesejdem.
(Ticho.)
A: Já chci domů.
B: (Povzdychne si.) Já taky.
(Podívají se jedna na druhou. Pak se beze slova zvednou a odejdou.)



JARO

A: (Šíleně vběhne na pódium, zarazí se na jeho okraji, jako že do někoho vrazila, vyhrkne:) Pardon, madam! (a běží dozadu, kde provádí různé šílené taneční kreace.)
B: (Vejde na scénu.) Co tady proboha děláš?
A: (Zarazí se uprostřed pohybu, ruce nad hlavou.) Ehm... (Zvedne jednu nohu.) ...Holubičku?
B: Prosimtě, nech toho. To jaro ti leze na mozek. (Jde si sednout na židli.)
A: (Zahanbeně se postaví a jde si sednou naproti B. Zírá na B.)
B: No co po mně chceš?!
A: Já nevím... rybu?
B: Ry-co?
A: Dnešní ryba je pstruh alá créme.
B: (Nechápavý výraz.)
A: Neznáš Červenýho trpaslíka? (Zvedne se ze židle.) Cos dělala celou zimu, když jsi neseděla doma a nekoukala na kultovní seriály? Nebo nové seriály? Nebo příšerné, nekvalitní seriály, nad kterými se ti chce jenom brečet a hodit po režisérovi ledničkou, ale stejně na ně koukáš, protože se v zimě nedá dělat nic jinýho?
B: Plán byl, že si sednem a napíšem scénář na školní akademii! A ty sleduješ seriály!
A: (Ofenzivně.) A ty jsi něco udělala?
B: Ne.
A: (Zahanběně.) Já taky ne. (Posadí se.)
(Ticho.)
B: Tak co budeme dělat?
A: Co kdybychom se jim to... pokusily vysvětlit?
B: Jakože ahoj, tady jsme, a v létě jsme fakt chtěly něco vymyslet... ale bylo moc vedro... a na podzim začal školní rok... a v zimě byla moc zima?
A: Výstižněji bych to neřekla.
B: (Zamyslí se.) Nic lepšího nemáme.
A: Ani horšího.
B: (Podívá se na A.)
A. (Oplácí B pohled.)
(Ticho.)
B: Tak jdem.

(Zvednou se a odejdou.)